Nový výzkum naznačuje, že umělá inteligence by se mohla stát mocným nástrojem při řešení mezinárodních konfliktů, ačkoliv odborníci upozorňují na významná omezení jejího využití v diplomacii.
Institut pro integrované přechody (IFIT), nevládní organizace se sídlem ve Španělsku, zveřejnil 12. května 2025 výsledky zkoumající potenciální roli AI v diplomatickém řešení konfliktů. Podle výkonného ředitele IFIT Marka Freemana se tradiční diplomatický přístup založený na zdlouhavých a komplexních mírových jednáních často ukazuje jako neefektivní při zpětné analýze historických výsledků.
„Existuje často jen velmi krátké časové okno, během kterého lze efektivně využít nástroje vyjednávání nebo mediace,“ vysvětluje Freeman. Jeho výzkum ukazuje, že rychlejší „rámcové dohody“ a omezená příměří – s detaily dojednávanými později – často vedou k úspěšnějším a trvalejším mírovým urovnáním než komplexní jednání.
Freeman věří, že systémy AI mohou tento přístup posílit analýzou minulých konfliktů za účelem nalezení optimálních vyjednávacích strategií. „AI může učinit rychlá vyjednávání ještě rychlejšími,“ poznamenává. IFIT vyvinul rychlý přístup zaměřený na dosažení dohod v raných fázích konfliktů, který by podle nich mohly nástroje AI výrazně urychlit.
Stefan Heumann, spoludirektor berlínského think-tanku Stiftung Neue Verantwortung a člen expertní komise německého parlamentu pro umělou inteligenci, však upozorňuje na omezení AI v diplomatických kontextech. „Lidské vazby – osobní vztahy mezi lídry – mohou změnit průběh jednání,“ říká Heumann. „AI to nedokáže napodobit.“
Heumann poukazuje na historické příklady, jako je Mnichovská dohoda z roku 1938, která se zdála snižovat napětí, ale nakonec vedla ke katastrofě. „Politika ústupků v Mnichově v roce 1938 byla vnímána jako deeskalační krok – přesto vedla ke katastrofě,“ vysvětluje. „Štítky jako ‚eskalace‘ a ‚deeskalace‘ jsou pro AI příliš zjednodušující.“ Dodává také, že zatímco AI vyniká v prostředí s otevřenými informacemi, „nevyřeší zázračně naše zpravodajské problémy u uzavřených společností, jako je Severní Korea nebo Rusko.“
Navzdory těmto výzvám pokračují výzkumníci z různých institucí ve zkoumání využití AI v diplomacii, včetně tvorby mírových dohod, prevence jaderné eskalace a monitorování dodržování příměří. Jak se systémy AI vyvíjejí, jejich role v mezinárodních vztazích pravděpodobně poroste, což bude vyžadovat pečlivé zvážení jejich možností i omezení.