Umělá inteligence rychle mění způsob, jakým státy přistupují k zahraniční politice a diplomatickým vztahům. Velké jazykové modely se stávají cennými nástroji v mezinárodních záležitostech.
Za finanční podpory Úřadu pro digitální a umělou inteligenci Pentagonu experimentují výzkumné instituce, jako je Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), se systémy AI včetně ChatGPT a DeepSeek, aby řešily složité otázky války a míru. Laboratoř s podporou Pentagonu zkoumá využití AI, jako je ChatGPT a DeepSeek, pro aplikace v otázkách války a míru. Zatímco v posledních letech se AI nástroje začaly objevovat na ministerstvech zahraničí po celém světě pro rutinní diplomatické úkoly, například psaní projevů, nyní se stále více zvažuje jejich potenciál při rozhodování v kritických situacích.
Výzkumníci testují možnosti AI při tvorbě mírových dohod, prevenci jaderné války a monitorování dodržování příměří. Americká vláda tuto schopnost aktivně rozvíjí, přičemž jak ministerstvo obrany, tak zahraničí experimentují s vlastními AI systémy. Velká Británie rovněž pracuje na „nových technologiích“ pro modernizaci diplomatických praktik, včetně využití AI pro plánování vyjednávacích scénářů. Podobné aplikace zkoumají i výzkumníci v Íránu.
Jednou z nadějných aplikací je simulace světových lídrů, jako jsou Vladimir Putin z Ruska nebo Si Ťin-pching z Číny, aby diplomaté mohli testovat reakce na potenciální krize. AI nástroje mohou také pomáhat s monitorováním příměří, analýzou satelitních snímků a vymáháním sankcí. „Úkoly, které dříve vyžadovaly celé týmy, lze částečně automatizovat,“ říká Andrew Moore, externí senior fellow v Centru pro novou americkou bezpečnost.
Vize ministerstva zahraničí na integraci AI je ambiciózní, ale čelí výzvám. „V jedné verzi budoucnosti ministerstva zahraničí... jsme nahráli diplomatické depeše a natrénovali AI na diplomatické úkoly,“ a AI poskytuje užitečné informace pro řešení naléhavých diplomatických problémů. Alternativní scénář „vypadá jako něco z filmu Absurdistán“ (Idiocracy, 2006), který popisuje dystopickou budoucnost.
Navzdory technologickému potenciálu odborníci upozorňují na důležitá omezení. Stefan Heumann, spoludirektor berlínské nadace Stiftung Neue Verantwortung, poznamenává, že „lidské vazby – osobní vztahy mezi lídry – mohou změnit průběh jednání. AI to nedokáže nahradit.“ AI má také potíže se zvažováním dlouhodobých důsledků krátkodobých rozhodnutí.
Jak státy závodí ve vývoji těchto schopností, integrace AI do zahraniční politiky představuje významný posun v mezinárodních vztazích, který vyvažuje technologické inovace s nenahraditelnými lidskými prvky diplomacie.