Průlomový systém umělé inteligence, vyvinutý švýcarskými vědci, má potenciál zcela změnit cementářský průmysl díky dramatickému snížení jeho uhlíkové stopy, aniž by byla ohrožena pevnost či trvanlivost materiálu.
Výroba cementu patří mezi největší průmyslové zdroje emisí oxidu uhličitého na světě a je zodpovědná za přibližně 8 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Výrobní proces vyžaduje zahřívání vápence a dalších materiálů na extrémně vysoké teploty – kolem 1 400 stupňů Celsia – což spotřebovává obrovské množství energie a uvolňuje CO2 jak spalováním paliv, tak chemickými reakcemi.
Švýcarský AI systém tento problém řeší analýzou tisíců možných kombinací surovin, aby identifikoval optimální složení, které zachovává klíčové pojivé vlastnosti cementu a zároveň výrazně snižuje emise. Díky využití algoritmů strojového učení technologie vyhodnocuje, jak lze různé podíly tradičních složek cementu nahradit alternativami s nižší uhlíkovou stopou, jako je popílek, struska nebo kalcinovaný jíl.
První testy přinášejí slibné výsledky – některé AI-optimalizované receptury dokážou snížit emise uhlíku až o 40–75 % ve srovnání s běžným cementem. Schopnost systému simulovat a předvídat vlastnosti materiálu eliminuje velkou část nákladného a zdlouhavého testování, které je běžně nutné při vývoji nových cementových směsí.
Technologie navazuje na předchozí inovace švýcarských výzkumných institucí, včetně projektu ultra-zeleného betonu na ETH Curych, který prokázal, že emise CO2 lze snížit ze 300 na přibližně 80–100 kilogramů na metr krychlový, aniž by došlo ke zhoršení vlastností materiálu.
V době, kdy je stavebnictví pod stále větším tlakem na dekarbonizaci, představuje tento AI průlom praktickou cestu k udržitelnějším stavebním postupům. S rostoucí celosvětovou poptávkou po cementu – zejména pro datová centra a infrastrukturní projekty – může být načasování této inovace klíčové pro splnění klimatických cílů a zároveň podporu dalšího ekonomického rozvoje.