Vědci ze švýcarské École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL) vytvořili průlomové řešení pro environmentální monitoring, které řeší dva zásadní problémy: snižování elektronického odpadu a minimalizaci narušení ekosystémů při hodnocení kvality vody.
Roboty ve tvaru člunu o délce 5 centimetrů, vyvinuté týmem pod vedením profesora Daria Floreana a doktoranda Shuhanga Zhanga, jsou vyrobeny výhradně z biologicky rozložitelných a jedlých materiálů. Jejich tělo tvoří komerční rybí krmivo rozemleté na prášek, smíchané s biopolymerním pojivem a vytvarované metodou lyofilizace. Pro zvýšení nutriční hodnoty vědci upravili vnější strukturu tak, aby obsahovala o 30 % více bílkovin a o 8 % méně tuku než běžné rybí granule.
Opravdovou inovací těchto robotů je jejich pohonný systém, který nevyžaduje žádnou elektroniku ani baterie. Zařízení využívají Marangoniho efekt – stejný jev, díky kterému se některý vodní hmyz dokáže pohybovat po hladině. Chemická reakce mezi kyselinou citronovou a hydrogenuhličitanem sodným v malé komoře vytváří oxid uhličitý, který vytlačuje netoxické palivo na bázi propylenglykolu skrz kanálek. Toto palivo snižuje povrchové napětí vody a pohání robota vpřed rychlostí až tří délek těla za sekundu po dobu několika minut.
Tým z EPFL plánuje nasazení těchto robotů ve velkém množství na vodních plochách. Každý z nich by byl vybaven biologicky rozložitelnými senzory pro sběr dat o pH vody, teplotě, znečišťujících látkách a mikroorganismech. Místo přesného řízení pohybu vytvořili vědci varianty „zatáčející vlevo“ a „zatáčející vpravo“ úpravou asymetrického designu palivového kanálku, což umožňuje robotům přirozeně se rozptýlit po vodní hladině.
„Zatímco vývoj miniaturních plovoucích robotů pro přírodní prostředí rychle postupuje, většina z nich spoléhá na plasty, baterie a další elektroniku, což představuje problém pro masové nasazení v citlivých ekosystémech,“ vysvětluje Zhang. „V této práci ukazujeme, jak lze tyto materiály nahradit zcela biologicky rozložitelnými a jedlými komponenty.“
Výzkum publikovaný v květnu 2025 v časopise Nature Communications představuje nejnovější pokrok v rychle se rozvíjejícím oboru jedlé robotiky. Navazuje na předchozí projekty EPFL v oblasti jedlých měkkých pohonů, fluidních obvodů a vodivých inkoustů, které jsou součástí konsorcia RoboFood financovaného EU, jež bylo zahájeno v roce 2021 s rozpočtem 3,5 milionu eur.